Rozcestník
title scroll

(Šťastně) vydřený rok 2017

Na konci své bilance loňského (velice bouřlivého a plného změn) roku 2016, s nímž jsem byl více než spokojen, vyslovuji přání, aby se věci ustálily a pokračovaly tehdy vytyčeným směrem; a protože jsem (stejně jako každý z nás) svého štěstí strůjcem, strojvůdcem i strojvedoucím a života pánem, stalo se právě to, co jsem si přál – a následně zařídil. A protože podle čtenosti a reakcí vás mé loňské shrnutí roku zajímalo (upřímně moc nechápu proč, ale co už), rozhodl jsem se z toho možná udělat tradici – nebo minimálně alespoň tohle pokračování (jež bude mnohem více libertariánské a méně osobní než loni, ergo dle mého soudu pro vás zajímavější, ale v podobných odhadech nejsem moc dobrý).

Letos však nebudu striktně chronologický, spíše systematický.

Z čeho rostu a čerpám?

Norman Stephan Kinsella se nechal kdysi kdesi v hloubi sociálních sítí slyšet, že je ceteris paribus horší mít za partnerku aktivní libertariánku než nějakou jinou; a já musím se vší úctou konstatovat, že větší nesmysl jsem už dlouho nečetl (no dobře, četl; je to nadsázka, ale stejně). Když pominu, že žena, jež není alespoň minarchistka (když už ne anarchistka), pro mě coby partnerka nepřichází v úvahu (a navíc je dobré mít ve vztahu společné zájmy a aktivity), tak za možnost věnovat libertariánským aktivitám prakticky všechen svůj volný čas mohu poděkovat právě Terezině vášni pro svobodu a anarchokapitalismus; kdyby se na tom všem nepodílela se mnou, připadal bych si sám (a nebyl by to jen pocit), zatímco teď skvěle kombinujeme libertariánství s osobním životem.

Krom toho, že mě Tereza ohromně podporuje ve všech libertariánských aktivitách, sama je nesmírně schopná. Její práce se od té mé liší, každý máme jiné silné stránky, takže děláme něco trochu jiného; a ačkoliv já jsem možná trochu víc vidět, ona má obrovské zásluhy na praktickém chodu mnoha akcí, kterých jste se možná zúčastnili, ale ani si nevšimli. Když třeba přijdete na konferenci, na níž si poslechnete mou přednášku, ve které vysvětluji například Bastiatovo „Co je a co není vidět?“, tak mě tam dobře vidíte; co však možná tolik vidět není, jsou dlouhé dny a noci Tereziny organizační práce, jíž bylo zapotřebí, aby ta akce vůbec proběhla. A tohle nepíši proto, že je má partnerka; s nikým se mi ještě tak dobře nespolupracovalo, ačkoliv česká libertariánská komunita je naprosto úžasná, boží, široká a spolupracujeme skvěle.

Náš vztah je pro mě něčím tak zásadním a odlišným od všeho, co jsem poznal v minulosti, že se nebojím na něm budovat nejen to, co dělám, ale stává se (nebo spíše Tereza sama) do jisté míry součástí mé identity; začínám v sobě nacházet a probouzet spoustu věcí, jež pocházejí právě od ní. Vzájemně se obohacujeme, doplňujeme, učíme jeden od druhého, společně na sobě pracujeme a stáváme se lepšími. Vloni jsme se poznali, letos zasnoubili a příští rok se vezmeme; už se nemůžu dočkat.

Musím však přiznat, že většina ostatních věcí v mém životě zůstává zanedbávána. Naštěstí jsem si dlouhé roky budoval se svými blízkými hluboké přátelské vztahy, o něž tak snadno nepřijdu; avšak uvědomuji si, že tím, co teď dělám, tyto vztahy trpí 110. V souvislosti s tím bych zde rád poděkoval všem svým blízkým za pochopení a podporu, kterou mi poskytují; a za to, že rozumějí, že to, čemu se teď věnuji, považuji za extrémně důležité. A ačkoliv je asi nereálné, abych v tomto tempu pokračoval pořád, teď prostě nemohu přestat, neboť se blížím k něčemu, o co jsem se snažil deset let. V prosinci jsem si vzal měsíční volno v práci a počátkem příštího roku si budu muset vzít další; jenže věnovat se fulltime ankapu by vyžadovalo nějaký obchodní model, který zatím nemám, ale třeba časem něco vymyslím a realizuji (leč myslím, že zatím je to ještě mimo mé možnosti a schopnosti; ale pracuji na sobě).

Urza.cz

Celý web Urza.cz (včetně všech subdomén) navštívilo za rok 2017 přes čtvrt milionu unikátních IP adres; měsíčně je to třicet až čtyřicet tisíc (koho by napadlo, že 30 až 45 tisíc krát 12 je třeba 400 tisíc, nikoliv čtvrt milionu, tak je to proto, že kdo se pořád vrací, je započítán do každého měsíce znovu, ale do celého roku jen jednou). Něco takového považuji za obrovský úspěch; a aby má propagace anarchokapitalismu působila alespoň trochu reprezentativně, možná jste si všimli, že pomalu zahazuji svůj design z devadesátých let (ač se mi moc líbí) a nahrazuji jej novým vzhledem z pera (nebo štětce? xD) designerky Veroniky Opatrné, což je mimochodem stejná umělkyně, jež mi vytvořila logo a dělá grafiku celé knize anarchokapitalismus (o té budu ještě psát níže).

Svobodný přístav

Stoky Svobodného přístavu se neustále rozrůstají, přibývají nejen čtenáři, ale především další a další autoři! Stoky však již dávno nejsou ojedinělým projektem Svobodného přístavu; přibyl k nim Kanál Svobodného přístavu, ve kterém najdete spoustu zajímavých videí, jež sleduje stále více a více lidí. Jasně, pořád se s Terezou učíme, jak to vlastně dělat, nejsme žádní špičkoví youtubeři, ale pracujeme na sobě a zlepšujeme se; jedno video, s nímž jsme spokojeni, se nám už natočit podařilo, jen jeho tvorba zabrala neuvěřitelného času (a i když v něm vystupuji sám, většinu práce odvedla Tereza; přesně o tomhle jsem psal výše).

A to není vše! Státní byrokracie nás dohnala k tomu, že jsme Svobodný přístav oficiálně zaregistrovali (zákony moc nepřejí nakladatelům, kteří by rádi byli fyzickými osobami bez živnosťáku); byla to sice pruda, leč máme alespoň parádní (státem schválené) funkce statutárního výboru spolku (račte sem kliknout a nahlédnout). Jako spolek máme teď celkově více možností (respektive méně omezení, abych byl přesný), takže se nám příští kniha bude vydávat lépe (Svobodný přístav bude oficiálním vydavatelem; teď je to Tereza); a když je řeč o další knize, už na ní pracujeme (autorem tentokrát nebudu jen já).

Institut Ludwiga von Misese

Ačkoliv se oficiálně sloučil s Liberálním institutem a z hlediska státu zanikl, LvMI pokračuje ve své omezené podobě s novým webem, jejž jsem mu vytvořil. Sice už nepořádáme letní akademii (to teď dělá Liberál), nemáme eshop ani jiné majetky, stále vydáváme články a chodí je číst velké stovky lidí denně; Terezka spravuje sociály a řeší plánování publikací, já se věnuji začínajícím autorům a pomáhám jim s tvorbou, což mimochodem považuji za extrémně důležité a užitečné – musíme si „vychovat“ další „generaci“ libertariánů, kteří po nás časem převezmou žezlo (i když tato metafora je v našem anarchistickém prostředí poněkud nevhodná xD).

Svoboda učení

I ve Svobodě učení pilně pracujeme! Krom publikační činnosti a šíření osvěty jsme vytvořili nový internetový obchod, pořádáme SUppery, postupnými malými krůčky usilujeme o změny legislativy ve prospěch uvolnění regulací vzdělávání (ačkoliv současný trend je přesně opačný, ale o to více práce nás čeká), začínáme oslovovat média, připravujeme unschoolingovou kampaň, poskytujeme konzultace obětem státní zvůle na poli vzdělávání, ale především tvoříme něco obrovského, co se snad jednoho dne změní ve skutečnou svobodnou školu na území ČR (podrobnosti budou již brzy)!

Paralelní polis

Ačkoliv je Anarchokapitalismus jen jedním z mnoha programů celého konceptu Paralelní polis, já jej považuji za stěžejní, takže zde napíši především o něm. Cyklus přednášek se stal nesmírně populárním, mnozí se neustále vracejí, leč na každé přednášce můžeme vidět i nové tváře; za nejdůležitější však považuji, že stále přibývá lidí, kteří anarchokapitalismus dříve neznali, ale teď jej díky tomuto programu považují za smysluplný myšlenkový směr. Toto je důvod, proč přednáším a věnuji tomu tolik času; ještě pár přednášek nás čeká, tak přijďte. Pokud Vás zajímají zpětně, tak záznamy všech naleznete v Kanálu Svobodného přístavu; koncept tohoto programu se též během roku 2018 změní (budou přednášet i jiní).

V Paralelní polis se též konal jako každoročně Hackers Congress, akce celosvětového dosahu s největšími osobnostmi kryptosvěta; bylo mi doopravdy ctí moci na takové akci přednášet, navíc o svém oblíbeném tématu (tedy o svobodě učení za Svobodu učení xD). HCPP17 byla další akce, na které jste mě bylo vidět o něco lépe než Terezu, která tomu však dala desítky či možná stovky hodin, neboť zajišťovala komunikaci se všemi speakery.

Ankap pro všechny xD

Během roku jsem krom HCPP17 přednášel na několika dalších velkých konferencích a účastnil se mnoha panelových diskusí; za možná ještě důležitější však považuji několik přednášek ve školách, kam mě pozvali studenti, když dostali tu možnost. Nejzajímavější byla dle ohlasu asi přednáška na gymnáziu v Holicích, jež měla ještě zajímavou dohru na pedagogické radě. Skvělé bylo též mluvit k mladým libertariánům na LAMI nebo k milionářům z Prague Business Clubu. Pozvánek se (zejména v druhé polovině roku) sešlo tolik, že jsem musel odříci celou řadu akcí, mezi nimiž byly i dvě konference (Racionální drogová regulace; u druhé si nepamatuji jméno), avšak nejvíce mě mrzí jedno odřeknuté gymnázium (učitelé mě samozřejmě nezvou, zatímco studenti tu šanci dostávají jen v určené dny, takže se kryly dvě pozvání na dvě různá gymnázia); i rozvrh na rok 2018 se mi už plní (extra radost mi dělají dvě gymnázia).

Ještě před crowdfundingovou kampaní na vydání knihy (o té budu mluvit až nakonec) se mi podařilo několikrát dostat anarchokapitalismus do médií (byť jen okrajově): Na iDnesu se objevilo slovo „anarchokapitalista“ a v Reflexu dokonce celý článek; pár slov o mně napsal i Blesk a pár dalších listů, leč nezmiňovali přímo anarchokapitalismus, takže škoda linků. Z tištěných médií mi vydal dva články Faktor S; a v Echo24 byl rozhovor se mnou a Terezou přímo o ankapu!

A několik (možná objektivně bezvýznamných, leč subjektivně zajímavých) momentů, které mi nějak utkvěly v hlavě:
# 8. března přijel na mou přednášku o Školství otec se synem až z východního Slovenska; jeli sem jen kvůli tomu.
# Někdy na jaře mě zastavil náhodný chlápek v obchoďáku a ptal se na ankap; prý mě sledují se ženou.
# V létě jsme s Terezou dostali med od manželského páru anarchokapitalistických včelarů; prý se k ankapu dostali díky nám, leč bohužel jejich nadšení z té myšlenky zatím nesdílí jejich děti ani vnoučata (takže držíme palce).
# Na podzim si mě jeden ze zákazníků firmy, kde pracuji, vybral bodyshop s tím, že chodí na mé přednášky.
# V prosinci jsem přijal pozvání do StandaShow; druhý den natočili dva youtubeři video o ankapu v reakci na onu show.
# 13. prosince si Dan Steigerwald zavolal Uber do Polis na mou přednášku; řidič se ho zeptal, jestli jede „na Urzu“ a zajímal ho ankap.

Někomu to může připadat jako seznam banálností; pro mě jsou to však potvrzení toho, že něco, čemu jsem jen za ten rok věnoval tisíce (!) hodin času, dává smysl. Krom práce a spánku moc nic jiného nedělám, takže když mi pak děkujete za to, že díky mě jste se dostali k anarchokapitalismu, dává mi to sílu a motivaci pro další práci. A možná ještě větší radost než ty stovy či tisíce libertariánů, které jsem za svůj život k myšlenkám svobody přivedl (ač přijmout za své je museli jen a pouze oni, na tom už zásluhu nemám), mi dělá těch několik málo, kteří se pak rozhodli v tomto směru něco aktivně tvořit. Sám nikdy nebudu miláčkem davů, protože ač umím logicky přemýšlet a argumentovat, nejsem vtipný ani zábavný, takže mým cílem není předat myšlenky svobody masám, ale najít někoho a ovlivnit někoho, kdo tohle zvládne (k čemuž se stejně musím pokusit oslovit co nejvíce lidí).

Kniha, crowdfunding, libertariánská komunita a poděkování…

S Terezou jsme se rozhodli vydat mé zrevidované texty coby první českou knihu o anarchokapitalismu (byl to tedy její nápad); vyhlásili jsme crowdfundingovou kampaň a začaly se dít neuvěřitelné věci (tohle fakt stojí za přečtení). Nakonec se vybralo v přepočtu 2,7 milionu korun. A bylo to Vašich 2,7 mega! Tak neuvěřitelnou podporu jsme absolutně nečekali, jsme za ni nesmírně vděční; zároveň víme, jakou na sobě teď máme zodpovědnost, využijeme ty peníze nejlépe, jak jen budeme umět, k šíření libertariánských myšlenek. Byť je to úkol extrémně těžký, nechceme zklamat ani jednoho dárce; proto prosíme, zůstaňte s námi, sledujte nás; a pokud se Vám něco nebude líbit, ozvěte se a řekněte nám to.

úspěch samotné crowdfundingové kampaně zaujal některá média, jež o nás píší (například zde, tady, tuhle, tam, taky anglicky nebo slovensky; a nevím, kde ještě). A protože z peněz, jimiž jste nás podpořili, můžeme zaplatit profesionály (a není to jen tak někdo; již léta dělají PR pro Polis), slavíme neuvěřitelné úspěchy: Anarchokapitalismus v DVTV! A iDnes též utrousil pár slov. No a v lednu mám domluvených několik dalších rozhovorů, například v Blesku či Hospodářských novinách.

Poslední dobou se mě lidé ptají a chtějí se mnou dělat rozhovory na téma „jak správně dělat crowdfunding“; a já netuším, co jim na to mám říkat, protože nemám ponětí, jak správně dělat crowdfunding – prostě jsme jen s Terezou otevřeli sbírku a poprosili všechny, ať přispějí. Těch 2,7 milionu se nevybralo žádnou strategií ani dobrým marketingem; lidé prostě ocenili jednak naši dlouhodobou práci, ale především (!) tu skvělou myšlenku společnosti bez násilného donucení. Záměrně píši naši práci, protože bez Terezy by nic z toho nebylo; dříve – bez ní – jsem hodně psal, ale jinak nic moc. Až s ní mohu dělat všechny ty věci, které teď dělám, protože tvořit obsah není vše (a já víc neumím; realizuje to vlastně celé ona, já jen přemýšlím, píšu a mluvím – což je důležité, ale nestačí to). Ale ani my oba spolu bychom nedokázali vůbec nic nebýt Vás! A nemluvím jen o finančních příspěvích (i když jsou důležité), ale o veškeré podpoře, motivaci, sdílení, šíření; bez toho všeho bychom si ty věci mohli říkat doma do zdi. I když to možná zní jako klišé (často jsem tak podobná poděkování od jiných v minulosti vnímal), je to hluboká pravda; my Vás potřebujeme, Vy jste ti, kdo nám dávají sílu, motivaci, zpětnou vazbu, váhu našim slovům – Vy tvoříte, zhmotňujete a dáváte život tomu, co děláme. V ČR je jedna z nejsilnějších libertariánských komunit na celém světě, tak pojďme společně se vší úctou, vlídností, pochopením a především láskou mírumilovně šířit světem zprávu, že stát je nemorální, nikdo by neměl jinému vládnout proti jeho vůli, volný trh znamená dobrovolnost a vlastnická práva by měla být nedotknutelná (NAP).

Život má větší představivost, než si nosíme ve svých snech.