Rozcestník
title scroll

2019, rok těžkých zkoušek a odhodlání

Stejně jako v minulých letech (2016, 2017 i 2018) přicházím s rekapitulací toho, co se událo; tyto bilanční texty píši asi především sám pro sebe, avšak dle reakcí zajímají i Vás, mí drazí čtenáři, takže je budu i nadále zveřejňovat. Letos je pro mě sepsání toto zhodnocení obzvláště důležité, neboť nechci utíkat od věcí těžkých; každý jsme svého štěstí strůjcem, strojvůdcem i strojvedoucím a zodpovídáme za to, jak naložíme se svými životy, což budu tvrdit vždy – v časech dobrých i zlých.

Radost z vlastních chyb je něco, co v sobě pěstuji už roky; souvisí to s mou láskou k procesu učení, který je s chybami nerozlučně spjat. Základem této radosti je schopnost oddělit chybu samotnou (a z té se radovat) od jejích následků (které někdy bolí); to bývá snadné logicky, ale těžké pocitově (zejména v případě větší bolesti). Letos mi tyhle dovednosti přišly více než vhod; podobně jako přesvědčení, že když se lidé chovají útočně či jinak „zle“, bývá za tím skryta bolest, se kterou lze pracovat, jen musíme vědět jak (zatímco její přiživování poškodí nejen dotyčné, ale ve větší či menší míře i nás).

Jedna věc je však věci vědět; a úplně něco jiného je s nimi pracovat, i když člověk bolí. A nevyřešená bolest v nějaké části života se bohužel přenáší i do ostatních, snižuje míru trpělivosti i vlídnosti, což je (nepřímou) příčinou další bolesti. Co je řešením? Mít se pořád rád a snažit se vrátit na „správnou cestu“ (laskavosti k sobě i okolí) bez ohledu na to, kolikrát v tom člověk už selhal, takže si pak připadá s dalšími pokusy trochu jako idiot xD

A co se vlastně stalo? Inu, od všeho něco; můj špatný úsudek v souvislosti s jedním obrovským projektem Svobodného přístavu nás stál stovky hodin práce, v důsledku kterých sice víme „kudy ne“, ale už nám je nikdo nevrátí (a jiné projekty trvaly výrazně déle, než bylo v plánu); ve snaze (naštěstí nakonec alespoň úspěšné) opravit v sobě jakýsi šrám z raného dětství jsem ublížil svým blízkým; jedno zdánlivě rozumné (a dost promyšlené, byť chybné) rozhodnutí mě stálo nemalou část úspor; nedostatkem trpělivosti jsem od sebe odehnal někoho, na kom mi záleží (práce na nápravě se zdá býti mravenčí, ale nevzdávám se); jedna z libertariánských organizací, ve které působím, se nachází v těžkých problémech, které jsem nevědomky z části také zavinil; chybami v komunikaci jsem ubližoval lidem, kterým jsem ublížit nechtěl; svou nezodpovědností jsem si poškodil zdraví (naštěstí vratně); jeden z mých nejbližších lidí mě dosti poškodil z nedbalosti, což se mi v kombinaci s ostatní bolestí nepovedlo odpustit dřív, než jsem ho svým jednáním opakovaně ranil.

Ačkoliv to nebylo lehké, odpustil jsem si; jsem k sobě laskavý a mám se rád, neboť vím, že opak by nikomu nic dobrého nepřinesl. Ublíží-li nám někdo, řešením není mu způsobit utrpení, jelikož pak nám spíš ublíží znovu; čím šťastnější naopak bude, tím se zmenší jeho potřeba ubližovat. Naopak to platí úplně stejně; ublížíme-li svým blízkým, nepomůžeme jim tím, že se potrestáme, ale třeba tím, že pro ně něco uděláme, což jde lépe, když se cítíme dobře.

Jsem šťastný; jednak proto, že z každé chyby, co jsem udělal (a že jich bylo), si beru ponaučení, které ze mě dělá lepšího člověka, ale také proto, že zdaleka ne vše bylo jen špatné. Celá spousta věcí se povedla! Za Svobodným přístavem je vidět řada skvělých výsledků; také jsem letos pomohl dvěma lidem vyřešit těžkou existenciální nouzi přímo a (snad mnoha) dalším skrze dobročinné organizace; naučil jsem se spoustu nových věcí; a v neposlední řadě jsem celé řadě lidí pomohl změnit pohled na svět směrem k větší svobodě a menšímu či žádnému státu.

Děkuji

Děkuji svým blízkým za neuvěřitelnou podporu, kterou mi poskytli; cítím nesmírnou vděčnost, že jsem obklopen lidmi, na které se mohu spolehnout v dobrém i zlém. Vždy jsem se snažil vytrvale pracovat na pevných dlouhodobých vztazích a neopouštět je; teď jsem za to fakt rád. Cítím vděk, že mám kolem sebe ty nejlepší lidi, jaké bych si jen mohl přát. Díky, že se mnou máte tolik trpělivosti a že se pro mě tak moc snažíte. Své ženě Tereze moc děkuji za to, že se mnou pořád tvoří, inspiruje mě a podporuje.

Děkuji všem přímým i nepřímým podporovatelům Svobodného přístavu; jen díky Vám můžeme tvořit a dělat to, co děláme. Prosím, zůstaňte s námi!

Studio Svobodného přístavu

Konečně jsme ho dokončili a začali v něm tvořit! Ne že bych si kdy myslel, že postavit (a správně používat) studio je lehká věc, leč neodhadl jsem, jak moc těžké to bude. Ani náhodou však nelituji; ten projekt mi dává smysl a divákům zjevně také. Nejprve jsme v něm povídali jen s Terezkou; časem jsme začali zvát hosty; a teď konečně vysíláme i živě! Můžete se těšit na další zajímavá témata, diskutéry i pravidelný streaming!

Konference Svobodného přístavu o totalitách

1. února pořádáme konferenci s názvem „Totalita včera, dnes a zítra“ v CEVRO Institutu (registrace začíná v 9 hodin); budeme rádi, když nám potvrdíte účast na sociálních sítích pod tímto odkazem (kde se můžete dozvědět více) a rozšíříte to dál svým známým! Na konferenci budou nesmírně zajímaví řečníci s teoretickými i praktickými přednáškami; budou porovnávat totality současné i minulé a snažit se nacházet podobnosti s případnými budoucími. A hlavně je celá konference koncipována tak, aby posluchačům dávala smysl, i když nejsou libertariáni, nevědí nic o rakouské ekonomické škole či anarchokapitalismu; reálně to znamená, že s sebou můžete vzít své příbuzné, známé, zkrátka kohokoliv. Čím víc lidí bude touto nenásilnou (a vlastně i neradikální) formou seznámeno s možnými riziky plíživého nástupu totality, tím lépe pro svobodu nás všech. Jelikož tématem nejsou potenciální anarchistické či minarchistické společnosti, ale totality z minulosti, přítomnosti i potenciální budoucnosti (v naší společnosti), leccos nového se mohou dozvědět jak ostřílení libertariáni, tak i lidé „z ulice“.

Loď Svobodného přístavu

Před rokem jsme mluvili o projektu, kterým by se Svobodným přístav přenesl z virtuální do hmotné roviny. Jednalo se o záměr koupit loď na Vltavě, trochu ji přestavět a pořádat v ní akce. Měli jsme investora, projekťačku, provozní, architekta… bylo třeba postupovat na více frontách současně (řešit technické i administrativní věci), až jsme na jedné ztroskotali. Trvalá kotviště na Vltavě totiž přidělují v zásadě dva subjekty: ruská (hardcore) mafie a pražská (úřednická) mafie. Ani po tomto zjištění jsme se hned nevzdali a zmapovali možnosti; ruská mafie vypadala spolehlivě, leč nebezpečně, zatímco úřednická sice bezpečně, avšak ne moc spolehlivě s ohledem na plán provozu anarchistického projektu za cenu neustálých úplatků úředníkům s nejistotou, že je někdo vymění a noví (třeba námi neuplatitelní) nám to zavřou. Než jsme zjistili, že tudy cesta nepovede, bohužel už nám do toho zahučely stovky hodin práce (nešlo bohužel začít žádostí o kotviště, když jsme ještě neměli vybranou loď a nevěděli, jaké potřebujeme; krom toho je k žádosti zapotřebí mít alespoň zhruba vyhotovený projekt).

Stoky Svobodného přístavu

Těší mě stálý nárůst čtenářů (i autorů) Stok; ačkoli se jedná o velice pozvolný trend, neustále (pomalu) přibývají denní i měsíční návštěvy unikátních IP adres (teď už jich vlastně nikdy není pod tisícovku denně). Co však přibývá ještě rychleji (což platí pro celé stránky Urza.cz), jsou počty zobrazení stránek (tam jsme na desítkách tisíc denně, a tedy přes deset milionů ročně, což je více než dvojnásobný nárůst oproti roku 2017 a o něco více než poloviční oproti roku 2018); to znamená, že ačkoliv na mé weby přichází více méně podobný počet lidí (respektive lehce se zvětšující), tráví tam více času; ubývá počet „náhodných návštěv“ a přibývá těch, kdo se vážně začtou.

Přednášky Svobodného přístavu

Neustále přednášíme (což je činnost, do které se poslední dobou zapojuje i Terezka); krom pravidelného cyklu o Anarchokapitalismu v klubu (de)Centrála pořádáme přednášky všude možně, ale především ve školách, neboť oslovování mladých lidí a vyvažování státní indoktrinace má pro nás nejvyšší prioritu. Jelikož cesty do škol pořádáme typicky „zadarmo“ a po celé ČR, děkujeme všem našim donorům, díky kterým tohle můžeme stále podnikat. Krom přednášek i debatujeme a tvoříme další obsah, který můžete sledovat v Kanálu Svobodného přístavu.

Mises.cz

S Terezkou též stále spravujeme stránky Mises.cz, kde neustále vycházejí libertariánské ekonomické i etické články. Budeme rádi za každého nového autora, takže pokud by Vás napadlo něco napsat, stačí se ozvat; já osobně se neustále věnuji začínajícím autorům, piluji s nimi jejich texty, píši jim oponentury, takže i pokud si nejste jisti, nemusíte se bát nás oslovit, drtivá většina textů se dá během několika iterací vylepšit do formy, ve které je bude možné vydat, pokud budete mít zájem a nebude Vám vadit trocha té mravenčí práce.

Knihy, web…

Krom toho, že kniha Anarchokapitalismus se stále prodává (a drtivá většina z pěti tisíců výtisků je pryč), stále pracujeme na další; bohužel však s ohledem na prioritizaci jiných aktivit (zejména Studia) a spoustu problémů (o kterých jsem psal v začátku tohoto textu) se moc rychle neposouváme. Totéž platí pro práce na novém webu Urza.cz a jeho subdoménách, které příliš nepokročily. Pevně doufám, že se s obojím podaří během roku 2020 pohnout; a věřím tomu, že pokud se podaří stabilizovat všechny aktivity a dělat méně chyb, rozhodně tomu nic nestojí v cestě.

Závěr

Jsem neuvěřitelně vděčný svým blízkým za podporu, kterou mi neustále poskytují bez ohledu na mé úspěchy či selhání; mám v životě tolik lásky, kolik jsem si nikdy ani neuměl představit. Miluji život; a děkuji Bohu za každý okamžik, který mohu strávit na tomto světě. Dostal jsem k dispozici tak úžasný životní prostor, který je dost predikovatelný, abych jej mohl smysluplně prozkoumávat a učit se o něm; a hlavně o sobě samém. Učení (a seberozvoj) je ostatně mou největší vášní.

Děkuji všem podporovatelům Svobodného přístavu; jen díky Vaší podpoře můžeme dělat to, co děláme; jen díky Vám můžeme tvořit a šířit libertariánské myšlenky; Vy nás motivujete snažit se být stále lepší a dělat vše lépe; máte podíl na každém z těch tisíců lidí, jejichž pohled na svobodu, stát a volný trh se nám podařilo výrazně změnit, i na každém z těch desítek tisíc, které jsme alespoň přivedli k zamyšlení.

V dobrých časech plných úspěchů člověk rád zdůrazňuje svou zodpovědnost za svůj život; domnívám se však, že v časech horších je toto uvědomění daleko klíčovější. Podobně jako je důležité užít si dopady svých dobrých rozhodnutí, není o nic méně zásadní přiznat své chyby, čelit jim a učit se z nich. Obojí patří k životu; a obojí je cestou ke štěstí. Jsem upřímně rád za vše, co se mi v roce 2019 stalo; nesnažím se ten rok „uzavřít a začít znovu“, naopak chci se všemi těmi chybami žít a připomínat (leč nevyčítat) si je. Opravuji vztahy, které jsem poškodil; snažím se léčit zranění, která jsem způsobil; učím se z projektů, ve kterých jsem selhal; znovu a znovu dosahuji svých cílů bez ohledu na četnost minulých selhání. Držím svůj život pevně v rukou; jsem šťastný a nesmírně vděčný Bohu za to, že mohu být na tomto světě, žít tady, učit se a stávat se lepším člověkem.