Rozcestník
title scroll

Pandemie koronaviru – důkaz nezbytnosti státu; nebo ne?

Lidé v karanténě tráví spoustu času na Internetu; a píší tam spoustu věcí. Některé očekávatelné, jiné překvapivé. Za nejvíc zarážející však považuji různé variace následujícího tvrzení:
„Díky pandemii se jasně ukázalo, že stát nutně potřebujeme, neboť je nezbytný; snad už to došlo i anarchistům.“
Prosím? Vidím dobře? Sním, či bdím? Sdílíme společnou realitu?
Ač anarchokapitalista, snažím se být ke státu v dobách krize shovívavý; dokonce uznávám smysluplnost některých opatření vlády (tady je důkaz). Přesto mi však připadá, že v současné krizi se ukazuje neschopnost, zbytečnost, nepotřebnost a škodlivost státu ještě mnohem zřetelněji než obvykle. Státní propaganda a etatismus bohužel způsobují, že lidé zjevná selhání státu odmítají vidět; případně je vnímají jen jako selhání jednotlivce.

V tomto textu chci shromažďovat své poznatky z období pandemie; nejspíš je budu v průběhu času doplňovat. Pro zachování určité míry přehlednosti mám v plánu se spíše odkazovat na jiné texty než se příliš rozepisovat.

Selhání bezstátní společnosti!

Spousta lidí se domnívá, že bezstátní společnost by si s pandemií vůbec neporadila. Proč? Prostě proto, že žijí ve světě ovládaném státy, takže si bezstátní řešení nedovedou ani představit. Ve skutečnosti taková řešení existují; napsal jsem o nich článek na Mises.cz.

Ale trh by zareagoval pomalu…

Možná; to se těžko odhaduje. Je však absurdní, když to někdo použije jako argument proti volnému trhu. Ten by totiž teoreticky mohl zareagovat pomalu; leč náš stát (i drtivá většina ostatních) reálně v praxi již pomalu zareagoval. V době, kdy mělo smysl zavřít hranice, nás představitelé vlády ubezpečovali, že situace není vážná, vše je pod kontrolou, nemáme se čeho bát a lety z Číny není proč rušit.

Faktem je, že o nákaze koronavirem věděli vládní představitelé měsíce předtím, než se k nám dostal první nakažený; měli spoustu času obrátit se na své poradce, vyhodnotit situaci, zapojit experty, přijmout opatření. Nic z toho se nestalo (a ve zbytku Evropy také ne – protože špatný není jen náš konkrétní stát, ale ta instituce obecně). A máte-li na jazyku něco jako: „Takhle by to samozřejmě fungovat nemělo; správný a schopný předseda vlády by měl…,“ vzpomeňte si, jakou optikou tak rádi posuzujete volný trh: „Je to sice hezká teorie, ale v praxi by to nefungovalo.“ Není to trochu divné volnému trhu vyčítat, že jde o hezkou teorii, ale v praxi by údajně fungoval jinak (ač typicky málokdo řekne jak a proč), zatímco u státu, i když vidíme, jak reálně v praxi nefunguje (a nejen ten náš, ale i všechny okolní), přejdeme to s odkazem na nějakou teorii (či spíš naivní zbožné přání)?

Že stát tvoří jen lidé a chybu může udělat každý? No samozřejmě; jen nevidím důvod, proč mi tedy mají vládnout, když nerozeznají nebezpečí o nic dřív než já sám. Že po válce je každý generál? No jistě; ale je třeba si vybrat: Buď obhajujete existenci státu mimo jiné tím, že jej řídí odborníci a expertní týmy, aby mohl zvládat krizové situace – pak však měli vyhodnotit situaci lépe než každý druhý trochu lépe informovaný člověk; nebo jsou to „jen lidé“ jako my všichni – pak ale nelze hájit jejich vládu ostatním nějakou zvýšenou kompetentností.

Centrální vláda zvládá krizové řízení

Ne, nezvládá; ani náhodou. Krásnou reportáž o tom natočila ČT; podívat se na ni můžete zde – půlhodinové shrnutí, jak stát postupuje. Mohlo by se to jmenovat: „Jak se nedělá krizové řízení“.

Premiér se ze situace snaží vytřískat co nejvíc, buduje si image velkého zachránce a slibuje modré z nebe; když však po něm někdo chtěl plnění těch slibů, ujely mu nervy a choval se tak, jak je mu bez PR týmu přirozené – tedy jako buran. Inu, reálný stát v praxi. I komunikace ministerstva zdravotnictví směrem k nemocnicím je tristní (premiér posílal skrze média lidi na testy do Motola v době, kdy tam o tom nevěděli – to vím přímo od tamního personálu; k něčemu podobnému došlo asi i v Brně).

Krom toho kombinace státního socialistického zdravotnictví, nechutných regulací v oblastí léků (dritvou většinu účinných si nemůžete normálně koupit) a absolutně nezvládnutých „krizových opatření“ bude stát i životy lidí koronavirem nenakažených. Jeden z těch, kdo přežili, napsal článek o tom, že antibiotika dnes zdaleka nemusejí být takovou samozřejmostí; je to však jen špička ledovce, pročež mrtví své zkušenosti nesepíší.

Senioři taky mohou chodit nakupovat ve vyhrazeném čase. Včera to bylo 10-12, ode dneška to bude 7-9. Pozítří 21-23, pak 10:18 až 12:09, v dalším týdnu bude vyhrazený čas určován operativně pomocí certifikovaných přesýpacích hodin umístěných na ůřadu vlády, které budou online přenášet na ČT3. (Tohle jsem si vypůjčil od D-FENSe; je to nadsázka, ale ne zas tak moc.)

Rozkrádání zdravotnického materiálu

Stát dostal i ukradl mraky respirátorů. Ve vzniklém zmatku omylem poslal zásahovku oloupit Červený kříž o humanitární pomoc. Lidé tomu tleskali (zejména dokud nevěděli, kdo byl oloupen), protože se v důsledku etatismu a propagandy státu automaticky a zcela mylně domnívají, že když stát někomu něco vezme (nebo dostane; i to se dělo), činí tak „v zájmu těch nejpotřebnějších“; to je absolutně naivní představa. Co se s respirátory stalo? Rozebrali si je úředníci; takže pak na lékaře a záchranáře v první linii nezbylo, zato úředníci ze Správy a údržby silnic si přišli na své.

Znovu máte na jazyku: „Takhle by to samozřejmě fungovat nemělo; jde o selhání těch úředníků, správně je měli dodat doktorům a záchranářům. Ale nemůžeme přece zanevřít na stát jen kvůli chybám jednotlivců.“? Tak přesně tahle úvaha je důsledkem neschopnosti o státu kriticky přemýšlet (není divu, vychoval nás tak). Jak to? Nejde totiž o náhodné selhání jednotlivců, ale o vlastnost toho systému. Ti úředníci nejsou andělé, jsou to obyčejní lidé; takže celá řada z nich rozhodně bude chránit nejprve sebe a své rodiny, až pak cizí doktory. Nemusí se nám to líbit, ale bylo by nekonečně naivní předpokládat, že tak jednat nebudou.

Co byste mi řekli v debatě, do které bych zcela vážně přišel s tím, že trh vyřeší současnou krizi tak, že všichni bohatí se semknou a budou ze všech sil jen pomáhat chudým bez ohledu na vlastní životy a rodiny? Pak totéž řekněte sobě, pokud předpokládáte, že politici a státní úředníci budou distribuovat zdravotnický materiál nejprve doktorům a záchranářům a až potom budou řešit zdraví svých rodin.

Stát zatne tipec obchodování se zdravotnickým materiálem!

Ano, zatne; a způsobí tím nedozírné škody, za které mnozí zaplatí životem. Volný trh je totiž schopen zajistit zboží; byť za peníze, ale dokáže to. Centrální plánovač nedokáže dodávat ani toaletní papír (vyzkoušeno za minulého režimu). Mnozí argumentují, že je přece krize, takže tak důležitý úkol musíme nechat státu; na to říkám, že se asi zbláznili. Budu-li mít dva způsoby, jak získávat zboží, jeden – volnotržní – zaručeně spolehlivý (byť třeba někdy drahý), zatímco druhý – státní – prokazatelně nefunkční (a v konečném důsledku ještě dražší, což však mnozí nevidí), který asi využiji v době krize? Jen blázen bude v době krize zkoušet to, co zatím pokaždé selhalo, místo toho, co se opakovaně osvědčilo.

V tomto textu vysvětluji, proč zastropování cen či dokonce zákaz obchodování se zdravotnickým materiálem nevyhnutelně způsobí jeho nedostatek. Mimochodem, než budeme chtít po státu, aby někomu „zatnul tipec“, doporučuji si položit a zodpovědět tuto otázku. Důsledky ignorace ekonomických zákonitostí na sebe nedely dlouho čekat; každý soudruh v historii, co se snažil centrálně plánovat ekonomiku, vždy selhal – bez výjimky (přesto to stále zkoušejí).

Ačkoliv první starostí socialistů není nákaza, nýbrž to, aby na ní nějaký podnikatel nevydělal, střety zájmů politiků a státních úředníků jsou v pohodě – v krizi není čas řešit detaily; zatímco každého drobného prodejce drahých roušek musíme nemilosrdně zakleknout (třeba obec Šlapanice se na sociálních sítích chlubila zásahem proti jakési trafice s rouškami za 65 korun; ale po nasdílení na ankap fórum je tam lidi začali prudit, takže už to stáhli – odkaz tedy nedodám).

Zbytečné regulace

Ty jsou všudypřítomné; v době krize však škodí ještě více než normálně. Ačkoliv nemáme dostatek desinfekcí, majitel lihovaru je nesmí vyrábět, protože k tomu nemá povolení. V době, kdy se virus začal šířit po České republice a stát neměl dostatečné kapacity k testování nakažených, měly zas soukromé laboratoře zákaz testovat nakažené; ministr se k tomu řekl vtipné: „Není možné, aby se každý testoval, jak uzná za vhodné.“ Slovenská soukromá laboratoř nabízející testy za 30 euro; stát to zakázal a za několik dnů zase povolil – dle některých spekulací to zakázala tehdejší končící vláda proto, aby čísla nakažených začaly rychleji narůstat až za působení další vlády.

Totalitářské tendence

Moc korumpuje; a absolutní moc korumpuje absolutně. Vyhlaste výjimečný stav a dejte politikům volnou ruku; za chvíli pro ně nebude problém nejen nárokovat si roušky, ale také dělat ze studentů nevolníky. A protože má vláda potřebu neustále vyvolávat ve voličích pocit, že něco dělá, jsou zapotřebí velkohubá prohlášení o represivních opatřeních; což by byl pořád ten lepší případ, v tom horším by se jednalo o přípravu zavádění totalitních prvků do naší společnosti. Nemluvě o tom, že pandemie a výjimečný stav poskytují ideální příležitost protlačit parlamentem nepopulární fízlovací zákony a dát tajným službám nevídané špehovací pravomoci. V USA zas Trump přechází do módu sovětského centrálního plánovače a nutí zkrachovalé, odkoupené a stále zadlužené GM vyrábět ventilátory. V Čečensku vláda taktéž zaspala a konejšila občany; pak se probrala a začala je střílet – inu, taky způsob.

Další průser na úplně jiné frontě představuje ČNB a její nákup státních dluhopisů, což může mít katastrofální následky (v nejhorším případě hyperinflaci); i z toho důvodu to normálně zakazuje zákon, leč máme výjimečný stav, takže fuck it. Drtivá většina veřejnosti vůbec nechápe závažnost dopadů, takže to lidé berou jako jednu zprávu z mnoha; naopak „odborníci“ ve vládě, kteří by to chápat měli, tohle iniciují, protože už připravili dvousetmiliardový schodek rozpočtu a už se těší, jak si budou kupovat voliče.

Je zajímavé, jak se EU „stará“ o ochranu našeho soukromí, když jde o možnost buzerovat všechny kolem (GDPR); oproti tomu všichni operátoři mají nejen povoleno (ale dokonce i nařízeno) sledovat naši polohu a uchovávat její historii, což je jeden z nejcitlivějších údajů vůbec – jenže tohle využívají fízlové, takže je to „v pohodě“. A když pak na věc přijde, ukazuje se, že i celá GDPR má v sobě už z návrhu zadní vrátka pro státní moc (zpracování dat je zákonné, je-li „nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci“); takže tu máme masivní sledování lidí, ke kterému není třeba žádného souhlasu.

A samotné vyhlášení nouzového stavu není právě v pořádku; jednak je možná nulitní, ale především má vláda v takovém případě určit práva, která omezí… což se nestalo. Takže omezí všechna?

Závěr

Ze strany vlády a státu vidím především chaos, zmatek, neprofesionalitu a selhávání; převážně nikoliv v podobě náhodných chyb jednotlivců (ač k nim taky dochází), nýbrž systémové nefunkčnosti až škodlivosti instituce státu jako celku. Absolutně odmítám námitky, že volný trh by teoreticky situaci nezvládal řešit; vždyť nějaké zbytky zdeformovaného trhu jsou to jediné, co zde – státu navzdory – alespoň nějak funguje (kupříkladu výrobce desinfekce vyráběl tak dlouho, dokud to stát nezatrhl; soukromé laboratoře též testovaly do zákazu, někdy i jemu navzdory). V praxi jsme naopak svědky absolutního selhávání státu. Budeme před tím stále zavírat oči a tvářit se, že lepší úředníci a lepší politici by reagovali jinak? Ostatně když se podíváme do zahraničí, téměř nikde to o moc lepší není. To proto, že stát reálně není schopen plnit funkce, kterými obhajuje svou existenci.