Rozcestník
title scroll

Šťastný a seberozvojový rok 2020

Nikdy jsem si nedal žádné novoroční předsevzetí; a ani letos to nebude jiné. Když chci něco dělat, prostě to jdu dělat; život je moc krátký, abych s čímkoliv čekal na vhodné datum v kalendáři. Něco však koncem každého roku dělám: Píši bilanční text – takové poohlédnutí a shrnutí uplynulých dvanácti měsíců. Ačkoliv tato slova píši především sám pro sebe, Váš zájem o ně každoročně roste, takže je budu i nadále publikovat (stejně jako v letech 2016, 2017, 2018 i 2019).

Pamatuji si své shrnutí loňského roku; jako kdybych je dopsal včera. Stojí v něm, jak jsem ublížil svým blízkým, někoho od sebe odehnal, zpackal obrovský projekt Svobodného přístavu, přišel o spoustu času i úspor, způsobil problémy v libertariánské organizaci, na které mi záleží, zraňoval lidi chybami v komunikaci a ničil si zdraví… Když to po sobě čtu, jsem na sebe hrdý. Jak to? V tom textu totiž zdůrazňuji, jak je důležité si odpustit, mít se rád a být k sobě laskavý, protože opak by nikomu nic dobrého nepřinesl. Zmatený a nejistý totiž nejsem prospěšný sobě ani nikomu jinému. Často mluvím o odpovědnosti a potřebě držet vlastní život ve svých rukou, protože každý jsme svého štěstí strůjcem, strojvůdcem i strojvedoucím a zodpovídáme sami za sebe; to je důležité si neustále uvědomovat nejen v časech dobrých, ale také zlých. A i když jsem selhal ve všem možném, tohle jsem zvládl bez problémů…

…což je dost pevným základem pro nápravu nebo tvorbu čehokoliv. Víte, čeho jsem si všiml? Lidé, kteří mluví o tom, jak si posrali život, bývají výrazně blíž k řešení než lidé, kteří mluví o tom, jak jim život posrali ostatní. Nemá totiž valného smyslu snažit se napravovat druhé; člověk je sám svým pánem, ne pánem jiných, takže práce se sebou přináší mnohem šťavnatější ovoce než práce s nimi. Jsem sám na sebe hrdý, že se mi loni povedlo tohle uchopit a efektivně s tím pracovat; a teď sklízím, co jsem zasel:

Asi nikdy jsem neměl tak dobré vztahy se svými nejbližšími, spoustu chyb jsem napravil a začal je dělat lépe; zpackaný obří projekt Svobodného přístavu nahradil jiný, byť o něm po předchozích zkušenostech zatím raději nic neříkám (tohle je vlastně první veřejná zmínka; více se o něm snad dozvíte až časem, bude-li úspěšný); ztracené úspory postupně doplňuji (a BTC ATH mě u toho těší); neustále se učím komunikovat (což je vskutku zábavná práce na celý život) – a vidím v tom výrazná zlepšení; krom toho se pomalu začínám učit být ve větším kontaktu s vlastním tělem a starat se o své zdraví; nemluvě o nějakém spirituálním růstu, kde mám též hodně co dohánět, ale pracuji na tom.

Jsem šťastný, spokojený; cítím lásku a klid – asi jako nikdy dřív (což se mi stává pravidelně a jsem za to rád, jelikož to znamená, že stále rostu). Neustále pracuji na vztazích se svými blízkými; i na vztahu s Bohem; ale myslím, že ten nejdůležitější vztah každého z nás – a na kterém stojí všechny ostatní – je ten, který máme sami se sebou. Jen sami od sebe totiž nemůžeme utéct; nejsme-li sami sobě dost dobří, promítne se to do všeho, co děláme. A nezmění to nikdo jiný než právě my sami; nikdo druhý nás nemůže vyřešit či napravit náš vztah se sebou samými – a všechny pokusy o něco takového nejspíš dopadnou více či méně špatně pro všechny zúčastněné.

Se sebeláskou též souvisí úcta k času, který jsme dostali do vínku. Celý život jsem cíleně směřoval k tomu, abych musel co nejméně času trávit věcmi, které dělat nechci; abych trávil svůj čas tím, co mám rád, co mě baví, naplňuje – nebo mi alespoň nevadí. Důvody k této snaze vypadají celkem zjevně a banálně; přesto mě překvapuje, kolik lidí má v sobě zakořeněno, že „spořádaný“ život spočívá v tom, že prostě musíme (nemalé množství času) dělat věci, které dělat vlastně nechceme. Někteří lidé na to dokonce připravují své děti, což je dle mého názoru dost kontraproduktivní. „Uspořádej si život tak, abys nemusel/a dělat věci, které tě nenaplňují a dělat je nechceš,“ považuji za lepší výbavu do života než: „Nauč se dělat věci, které tě nenaplňují a dělat je nechceš.“ Já se zatím dopracoval k 98-99 % času stráveného příjemně (nebo přinejhorším neutrálně). Co bude dál? Nevím; ale nemůžu se dočkat, až to zjistím.

Děkuji

Děkuji svým blízkým, že se od nich mohu neustále tolik učit; jsem Vám doopravdy vděčný za prostor, který mi dáváte ve svých životech. Díky, že se mnou máte tolik trpělivosti a že se pro mě tak moc snažíte. Děkuji, že mě vidíte pro člověka, kterým skutečně jsem; a že se mnou zůstáváte v dobrém i zlém. Díky, že se mnou jdete životem už dlouhé roky a nikam neodcházíte. Jste moje smečka; mezi Vás patřím a s Vámi rostu.

Děkuji své ženě Terezce za všechnu její lásku, zpětnou vazbu, trpělivost i to, že spolu můžeme tvořit! Zmiňuji ji tu mimo jiné i proto, aby bylo jasné, že Svobodný přístav není jen mým projektem; jsem sice jeho tváří a je mě více vidět, nicméně Tereza dělá spoustu práce, která jen není tolik na očích.

Děkuji všem přímým i nepřímým podporovatelům Svobodného přístavu; jen díky Vám můžeme tvořit a dělat vše, co děláme. Díky všem dobrovolníkům, kteří pro nás dělají spoustu věcí a poskytují rady; díky všem velkým podporovatelům, kteří drží Svobodný přístav nad vodou; a díky všem drobným podporovatelům, kteří nás motivují tím, že často i při svých velice omezených možnostech podporují naši tvorbu alespoň skromnými příspěvky. Prosím, zůstaňte s námi! Velice inspirativní motto Ludwiga von Misese znělo: „Tu ne cede malis sed contra audentior ito,“ což znamená: „Neustupuj před zlem, ale ještě odvážněji proti němu bojuj.“ Sám vynakládám spoustu úsilí, abych podle něj žil; a právě proto vytvoříme po Novém roce ve Svobodném přístavu něco, co řada lidí odsoudí. Možná i někteří z Vás. Než tak případně učiníte, prosím, zvažte, že mou motivací je jednat tak, jak považuji za správné.

Seberozvoj

Ještě víc než anarchokapitalismus mě baví poznávat sám sebe – a během toho jsem došel mimo jiné k tomu, že mé štěstí pramení především z toho, že jsem pánem vlastního života; a ten stav začíná uvědoměním, že svůj život tvořím svými myšlenkami a činy. Baví mě práce s vlastními emocemi, jejich poznávání, rozšiřování, intenzifikace i zklidňování. Už dlouho pozoruji, jak silně je ovlivňuje modlitba; a posledních několik měsíců se každý den věnuji i meditaci, kterou považuji za další dost účinný nástroj k práci se sebou. Krom toho jsem se začal (velice okrajově) zabývat tibetskou medicínou, jež mě zaujala mimo jiné také proto, že její geneze se dle mého názoru velice podobná algoritmům strojového učení (se všemi jeho výhodami a nevýhodami); myslím si totiž, že kdybychom dali umělé inteligenci dostatek dat (které teď ještě ve vhodné formě nejspíš nemáme), dost možná by postupovala podobně a došla k podobným výsledkům jako léčitelé východní medicíny, kteří ta data poctivě sbírali tisíce let.

Studio Svobodného přístavu

Tvorba ve Studiu Svobodného přístavu se stala vlajkovou lodí Kanálu Svobodného přístavu! Pravidelné streamy i zajímaví hosté nám během koronakrize přilákali spoustu sledujících. Počet odběratelů se za rok 2020 zvýšil z původních tří tisíc na více než sedm tisíc, čímž jsme se více než zdvojnásobili; naše videa během letoška získala celkem tři čtvrtě milionu zhlédnutí a lidé na ně v součtu koukali neuvěřitelných tři sta tisíc hodin! Kvůli lockdownu jsem letos přednášel méně než v předchozích letech, ale o to víc energie jsem vložil právě do Studia.

Konference Svobodného přístavu

V únoru jsme uspořádali první Konferenci Svobodného přístavu; nesla název „Totalita včera, dnes a zítra“; měla dost nečekaný úspěch, stovky účastníků se do CEVRO Institutu skoro nevešly, takže jsme jim připravili sezení v patrech na balkónech! Na záznam celé konference se samozřejmě můžete podívat v Kanálu Svobodného přístavu. Druhou konferenci – tentokrát o vzdělávání – se pokusíme uspořádat znovu v únoru (konkrétně 6. února 2021); zatím se nad ní však vznáší velký otazník (a bohužel možná už spíše vykřičník) koronaviru, neboť bychom potřebovali PES 2, což teď moc nevypadá. I tak budeme rádi, pokud se na ni přihlásíte (na Facebooku Svobodného přístavu nebo na stránkách konference.urza.cz); přinejhorším se termín konání bude posouvat tak dlouho, až to konečně vyjde (jednou musí xD). Můžete se těšit na skvělé řečníky s různými pohledy na vzdělávání. Dozvíte se, proč vzdělávání nemusí souviset s pedagogikou, co je sebeřízené vzdělávání, unschooling a spoustu dalších věcí!

Stoky Svobodného přístavu

Moc mě těší, že do Stok stále přibývají noví autoři i čtenáři (a čte je opět o trochu víc lidí než loni – což platí pro celé stránky Urza.cz); krom toho, že lehce rostou počty unikátních IP adres návštěvníků, dost výrazně narůstají počty zobrazení stránek – což znamená, že se tam stále víc lidí opakovaně vrací (kupříkladu letos máme 16 milionů zobrazení; loni to bylo 12). Bohužel se nám ve Stokách rozmohl takový nešvar – diskuse jsou zaplevelené příspěvky trollů. Protože to přerostlo únosnou mez, rozhodl jsem se situaci řešit. Jelikož postupně probíhá reimplementace celého webu, nová verze Stok, kterou teď píši, bude umožňovat skrývat komentáře, které budou uživatelé považovat za spam. Tyto komentáře nebudou vymazány – přihlášení uživatelé si je budou moci na přání zobrazit. Tak chci dosáhnout rozumného prostředí k debatě a zároveň nemazat ničí projev (s výjimkou bohapustého tapetování, které bude mazáno i nadále).

A když je řeč o Stokách, nemohu nedoporučit svůj letošní vánoční text; budu rád, když si ho přečtete, protože Vánoce jsou super!

Přednášky Svobodného přístavu

I navzdory koronakrizi probíhal do nějaké (omezené) míry i letos pravidelný cyklus přednášek o Anarchokapitalismu v klubu (de)Centrála. Dokonce se několikrát zadařilo přednášet i jinde; leč je to spíše bída – většina domluvených přednášek byla přesunuta či zrušena. Snad to bude příští rok lepší!

Mises.cz

S Terezkou též stále spravujeme stránky Mises.cz, kde neustále vycházejí libertariánské ekonomické i etické články. Budeme rádi za každého nového autora, takže pokud by Vás napadlo něco napsat, stačí se ozvat; já osobně se neustále věnuji začínajícím autorům, piluji s nimi jejich texty, píši jim oponentury, takže i pokud si nejste jisti, nemusíte se bát nás oslovit, drtivá většina textů se dá během několika iterací vylepšit do formy, ve které je bude možné vydat, pokud budete mít zájem a nebude Vám vadit trocha té mravenčí práce.

Závěr

Závěrem tohoto textu bych rád znovu poděkoval všem – nejen svým nejdražším (miluji Vás), nejen podporovatelům (fakt jsem Vám naprosto upřímně vděčný – každému z Vás), nejen těm, kdo mi pomáhají (ve dvou bychom toho moc neudělali); děkuji i všem ostatním – kritikům (za zpětnou vazbu), odpůrcům (za zpochybňování), ale vlastně i trollům, třeba těm ve Stokách (i díky Vám se učím). Jsem fakt rád, že mohu žít s Vámi všemi v této požehnané době; nenapadá mě žádný lepší čas a místo k životu, které bych si mohl vybrat!

Pobyt na tomto světě mě činí čím dál víc šťastným. Líbí se mi zaprvé to, že míra toho štěstí neustále roste (a já ani nevím, zda má nějaký limit); a zadruhé mě dost těší a zároveň uklidňuje fakt, že práce, kterou na sobě člověk udělá, jen tak nemizí. V důsledku toho pak platí, že ať už v životě cokoliv pokazím nebo o to přijdu, neztrácím tím tu nedocenitelnou dovednost, jak se vzniklými problémy nakládat, řešit je, napravovat – ta dovednost naopak s každou další chybou roste. A umění oddělovat chyby samotné od jejich důsledků mi pak dává jedinečnou možnost se z chyb samotných radovat, což je nejlepší výchozí pozice pro učení.

Byly doby, kdy jsem si vždy přál, aby byl každý další rok úspěšnější než ten předchozí; ale jak jde čas, je mi to čím dál víc jedno. Bude rok 2021 úžasný? Skvěle, dostanu od života porci krásných pocitů. Bude rok 2021 peklo? Skvěle, dostanu možnost naučit se spoustu nových věcí a budu pak ještě lepší ve zvládání nepřízně.

Myslím, že na závěr tohoto textu se mi nejvíc hodí citát ze scénáře mého oblíbeného filmového génia, Quentina Tarantina; Marsellus Wallace v Pulp Fiction hezky shrnul můj život (a asi i každou jeho etapu) větou, která zněla přibližně takto: „Já myslím, že budeš, až todle všecko skončí, celkem spokojenej parchant.“